pátek 23. června 2017

Následky emočního zneužívání

Prvními dopady, které má na oběť citové zneužívání, jsou deprese, ztráta motivace, zmatení, problémy se soustředěním a rozhodováním, nízké sebevědomí, pocity selhání a bezcennosti, postrádání naděje, sebeobviňování a sebedestrukce. Citové zneužívání je "vymývání mozku", během něhož se vytrácí sebedůvěra oběti, její pocit vlastní hodnoty, důvěra ve své vnímání skutečnosti i pojetí sebe samé. Ať už se tak děje z důvodu neustálého ponižování, shazování, zastrašování nebo pod záminkou "dobře míněné rady", výsledky jsou stejné.

Zneužívaní lidé mají sklon buď prostě přijímat kritiku a odmítání svého partnera či partnerky, nebo se nacházejí v neustálém stavu zmatení, kdy přemýšlejí: "Jsem opravdu tak špatný/á, jakým/jakou mě dělá, a nebo je prostě nemožné se mu/jí zavděčit? Měl/a bych v tomto vztahu zůstat a nebo mám jít? Pokud jsem tak neschopný/á, jak tvrdí, možná bych to sám/sama nezvládl/a. Třeba už mě nikdo jiný nebude nikdy milovat." Jak čas plyne, většinou oběti citového zneužívání začnou sebe samé obviňovat za všechny problémy ve vztahu, ale také pozvolna uvěří tomu, že jsou v nepořádku, hodny pohrdání a nehodny lásky. 

Emoční zneužívání je považováno za nejbolestivější formu násilí s nejničivějšími účinky na lidské sebevědomí. Citové zneužívání se zarývá do samotného jádra člověka, kde zanechává jizvy, které se hojí déle než jizvy fyzické. Urážky, obviňování, výčitky a kritizování postupně rozkládají sebevědomí oběti, dokud nepřestane být schopna sama uvažovat a realisticky hodnotit situace. Také může uvěřit tomu, že je s ní něco v nepořádku a že přichází o rozum. Je citově natolik ubita, že nakonec sama sebe začne obviňovat za to, že je zneužívána.

Citové zneužívání stravuje celý vztah a plní ho nepřátelstvím, pohrdáním a nenávistí. Bez ohledu na to, jak moc se ze začátku partneři milovali, jakmile se citové zneužívání stane běžnou součástí jejich vztahu, láska je zastíněna strachem, hněvem, pocity viny a studem. Ať už zneužívá citově jeden partner druhého a nebo se zneužívají navzájem, jejich vztah je čím dál jedovatější. V takto zkaženém prostředí láska nejen nemůže růst, ale nemůže ani přežít. Ani jeden z partnerů už nevidí žádnou z vlastností, které na sobě milovali. Čím více jeden druhému dovoluje, aby ho ponižoval, kritizoval a ovládal, tím méně úcty k němu druhý má. A čím více je jeden zneužíván, tím větší nenávist si vůči druhému postupně vypěstuje. Neúcta a hněv, které partneři začínají cítit, je vedou k dalšímu a dalšímu zneužívání a k nevhodnému, ničivému jednání. Časem se přetrvávající hněv mezi partnery může vystupňovat až tak, že se uchýlí k fyzickému násilí.

Stane-li se citové zneužívání vzájemným, jde už o otázku přežití, neboť každý z partnerů musí neustále čelit kritice, slovním útokům nebo odmítnutím a burcovat v sobě veškerou sílu k tomu, aby vůbec zvládl denní povinnosti. A zatímco citové zneužívání pokračuje, klesá zároveň sebejistota obou partnerů, a tím více ještě tíhnou ke svému vztahu. Vzniká tak ničivý cyklus - čím horší je zneužívání mezi partnery, tím závislejšími se na sobě stávají. A čím horší je jejich vztah, tím oprávněnější se oba cítí k tomu, aby se navzájem zneužívali.

* * *

- z anglického originálu The Emotionally Abusive Relationship, Beverly Engel
překlad: Magda Techetová 

úterý 20. června 2017

Závislost - navyklé vzorce ochrany

Dokud jsem se nezačal zabývat spoluzávislostí, můj pohled na závislost byl značně omezený. Nikdy by mě nenapadlo, nakolik je mé chování ovlivněno snahou vyhnout se hlubším pocitům strachu a bolesti. Zneužívání návykových látek jsem považoval za zcela očividnou závislost, ale když se dívám pozorněji, začínám rozeznávat, že i mnohé vzorce chování, které běžně považujeme za normální, jsou ve své podstatě jemnou formou závislosti. Nyní již vidím, nakolik mají naše potřeby - například mít kolem sebe pořád lidi, pojídat sladkosti, posuzovat ostatní, analyzovat - své kořeny v touze vyhnout se hlubšímu pohledu do sebe sama. Způsoby, kterými trávíme čas, a záležitosti, kterými se zaobíráme, nám umožňují se vyhnout svým pocitům. V průběhu své práce jsem si začal více všímat toho, jak tlumím svou intenzitu a jak tím, že vyhledávám rozptýlení, mrhám svou energií. Když jsem si uvědomil, jak velmi jsem zraněn, jak hluboko jsou má zranění pochována a jak obtížné je najít k nim cestu, došel jsem většího pochopení pro svůj způsob života. 

Všichni jsme na něčem závislí. Někdy si toho vědomi jsme, jindy ne. Jestliže se chceme dostat ke své podstatě, musíme dříve či později prozkoumat své návyky a spřátelit se s nimi. Brání nám totiž ve vnímání přítomného okamžiku - slouží nám k tomu, abychom nemuseli cítit strach a bolest. Vím, že jsem se pro závislost rozhodl - ať vědomě či nevědomě. Závislost mi umožňuje zůstat nevědomý, a tak se vyhnout vnímání přítomného okamžiku. Jsme nevědomě přitahováni k závislostem, abychom nemuseli vstoupit do vrstvy citlivosti. A na hlubší úrovni k závislostem v jejich mnoha podobách utíkáme, abychom unikli pocitům prázdnoty. Prázdnoty, které však musíme jednoho dne čelit všichni. Když se na to podívám pohledem meditujícího, hledače pravdy, vím, že se nevyhýbáme jen bolesti a strachu, ale pocítění prázdného prostoru uvnitř sebe, kde se rozprostírá propast mezi myslí a ne-myslí. Z prázdnoty máme strach a závislost nám pomáhá tento strach necítit. Závislost je součást naší ochranné vrstvy, neboť účinně zabraňuje našemu vstupu do úrovně citlivosti. Je aktivní přesně na hranici mezi vrstvou ochrany a vrstvou cítění. Chová se jako energetická bariéra, která brání tomu, aby strach a bolest opustily naše nevědomí a vyšly na povrch.

Usilovně se snažíme vyhnout se setkání se svými zraněními a prázdnotou ve svém nitru. A má zkušenost mi říká, že se bojíme daleko více strachu než bolesti. Je to právě strach, se kterým se musíme potkat a kterým musíme projít. Je to strach z toho, že se budeme muset vzdát kontroly. 

Žijeme svůj život tak, že se neustále napůl udržujeme v závislém stavu, a to jen proto, abychom se nemuseli na svůj strach podívat. Účastníky našich seminářů často překvapí, když jim ukážeme, že běžné návyky, jako je kouření cigaret, pití kávy a pojídání sladkostí jsou nevědomě motivovány strachem z pocitů - například ze strádání z nedostatku lásky, z pocitu bezcennosti a prázdnoty. Souvislost mezi chováním a pocity, které blokujeme, není dost zřejmá. Tolik jsme si totiž na své chování zvykli. Naše návyky se staly kouřovou clonou mezi naší vědomou a nevědomou myslí. 

Ať se sebevíc snažíme vyhnout se pocitům bolesti a strachu, život nás vede tak, abychom je pocítili. Bráníme-li se lekcím, které nám život připravil, přicházejí v bolestnější formě. Naše hlubší já, naše vyšší vědomí, nás dříve či později vede k opětovnému spojení s pocity a energií. Pomocí závislostí se nevědomě pokoušíme zabránit průběhu tohoto procesu, ale ten je nevyhnutelný. Když své závislosti prozkoumáme jeně a soucitně, můžeme tuto lekci zmírnit. Pokud si své závislosti začneme uvědomovat a pokusíme se je pochopit, můžeme jejich moc oslabit a stejně i jejich vliv na nás samé, neboť naše vnitřní touha po sebepoznání je mnohem silnější než náš strach. 

V některých případech není až tak těžké rozpoznat své závislosti. Například u chronického zneužívání návykových látek není ani takový problém objevit, co děláme, abychom skryli své pocity, ale těžší je s tím přestat. Avšak závislosti, se kterými většina z nás zápasí v každodenním životě, jsou lehké - všechny ty drobné způsoby, kdy mrháme svou energií a bráníme si v kontaktu se svými hlubšími pocity. Mezi lehké závislosti patří veškeré způsoby chování a navyklé postoje, kterých se držíme, abychom si uchovali věci pod kontrolou. Čím blíže se podíváme, tím více je zřejmé, že naše chování a postoje jsou silně návykové. A stejně tak je tomu třeba i s meditací: i ta se může proměnit ve způsob, kterým se vyhýbáme hlubším strachům, místo abychom je pozvali do vědomí.

Naše návyky jsou přesně střiženy na míru našeho temperamentu. Někdo z nás si zvolí návyky, kdy něco přijímá do těla - jídlo, drogy, cukr - ve snaze ulevit bolesti a úzkosti, které se objevují, když pocity a energie začnou vystupovat z roviny citlivosti a narušovat naši vrstvu ochrany a kontroly. Pro někoho jiného může být závislostí tak precizní strukturování času, že mu nezbývá žádný na to, aby něco cítil. Dokud nejsou jeho pocity bolesti a strachu mimořádně silné, rozptyluje se neustálou činností a pocity zůstávají pohřbeny. Můžeme být oblouzněni svou důležitostí a důležitostí toho, co děláme - závislí na moci a kontrole. Moc je droga, kterou se chráníme, abychom nemuseli cítit svou zranitelnost. Podobně můžeme být závislí na nablýskané a společenský uznávané image. 

Když se pozorněji podívám na své vlastní návykové chování, zjišťuji, že v mém životě byla velmi významnou závislostí rychlost - být neustále zaměstnán, pohybovat se rychle, zaplnit si den seznamy a věcmi, které mám udělat. Ze zpomalení jsem měl hrůzu. Většinu svého života jsem byl příliš zaměstnán a příliš ve spěchu, než abych se vůbec kdy mohl zastavit a zamyslet nad tím, jestli se nejedná o nějakou závislost. Západní společnost je mocně závislá na rychlosti. Západní mysl se soustřeďuje na dosahování cílů a na pokrok - chce se někam dostat. Svou závislost na rychlosti můžeme umocnit látkami jako je káva a cukr, ale hodnoty úspěchu a výkonu, které udržují mysl zaměřenou na "dělání" více než na "bytí", jsou zákeřnější než látky, které požíváme, abychom zvládli žít ve spěchu.

U lehčích závislostí nejde o to, co děláme, ale jak to děláme, a to potom rozhoduje, zda se jedná o závislost. Před několika lety jsem se naučil novému způsobu milování. Největší pozornost není věnována orgasmu, ale tomu, aby partneři zůstali ve spojení a v hlubokém sdílení toho, co právě prožívají. Tento přístup mi odhalil, že jsem do té doby sexualitu se svou milovanou používal jako určitou drogu, která mi umožňovala se vyhnout hlubšímu strachu z intimity a z nedostatečnosti. Když jsem se dostal pod hladinu této závislosti, otevřely se přede mnou obrovské nové obzory blízkosti, které jsem se bál. 

Ať už se jedná o jakoukoli závislost, společné pro ně je, že nám brání ve vnímání vlastní citlivosti. Unikáme přítomnému okamžiku, protože kdybychom zůstali přítomní, museli bychom se potkat se svým strachem. K tomu, abych prožil daný okamžik, stačí jen zpomalit - to je pomalý proces změny mého "západního" myšlení a zahrnutí meditace do svého života. A tak se postupně léčím ze svých závislostí. V minulosti jsem si myslel, že když budu mít dostatek disciplíny, mohu přestat se vším. Pak jsem ale zjistil, že právě disciplína je jedna z mých největších závislostí. 
Když jsem poprvé přijel do Indie a setkal se se svým duchovním Mistrem, byl jsem už na duchovní cestě, byl jsem velmi silně disciplinován a naprosto přesvědčen, že k tomu, abych dosáhl cíle, stačí, abych tvrdě pracoval. Mistr, namísto toho, aby mě povzbudil v mém úsilí, řekl, ať udělám pravý opak - ať se vzdám veškerého usilování a prostě si užívám. Svou disciplínou jsem jen posiloval své ego. Bůh si tě najde, řekl. Když jsem to uslyšel, bylo mi, jako by do mě udeřil blesk. Uviděl jsem, jak se jednou závislostí pokouším vyhýbat druhé. Disciplína samotná k léčbě závislosti nestačí. 

* * *

- z knihy Probouzení zranitelnosti, Krishnananda a Amana Trobe

pondělí 19. června 2017

Citové (emocionální) zneužívání

Je zřejmé, že emocionální zneužívání se v naší kultuře stalo epidemií. Přitom je však tou nejméně chápanou formou zneužívání. Na rozdíl od sexuálního zneužívání nebo domácího násilí se o tématu zneužívání citového téměř nehovoří. Jen velmi málo lidí ví, co citové zneužívání obnáší, a ještě méně lidí si je vědomo toho, jaké může mít následky. Přestože je počet lidí, kteří trpěli emočním zneužíváním jako děti, sami začali někoho citově zneužívat a nebo se nacházejí ve vztahu s někým, kdo je citově zneužívá, přímo fenomenální, jen velmi málo z nich si je vědomo toho, jak hluboký dopad má toto zneužívání na jejich život.

Věřím tomu, že když budeme pomáhat jednotlivcům i párům, aby zneužívání ukončili, začneme vychovávat děti, které již v budoucnu nebudou dále šířit toto zneužívání, ať už slovy nebo chováním. Tím se sníží míra výskytu emocionálního zneužívání. Přestože ty, kdo nás zneužívají, považujeme často za monstra za hranicemi chápání, během let své práce se zneužívanými lidmi jsem se dostala i k těm, kdo sami zneužívali a získala jsem od nich mnohé vhledy a začala s nimi soucítit. Zjistila jsem, že mnozí z nich neztrácejí kontrolu záměrně, ani záměrně nechtějí s nikým manipulovat nebo někomu ubližovat. Většina z nich byla ve svém dětství citově, fyzicky nebo sexuálně zneužita. Abychom prolomili cyklus tohoto zneužívání, je třeba, aby na sobě pracovaly jak oběti zneužívání, tak i ti, kdo zneužívají. 

Přestože je nejčastějším scénářem zneužívaná žena a muž tyran, stejně tak existují oběti mezi muži, kteří jsou citově zneužíváni svými partnerkami. Všichni potřebují pomoc. Ženy, které zneužívají muže, si často vůbec nejsou vědomy toho, že svým chováním ubližují svému partnerovi nebo že jím ničí celý vztah. Muži, kteří jsou takto ženami zneužíváni, si často vůbec nejsou vědomi toho, že k tomu dochází, a nebo si to nechtějí připustit, protože by to pro ně znamenalo hrozbu zesměšnění před druhými nebo obvinění, že nejsou "dost chlapi". Citové zneužívání se rovněž vyskytuje jak v heterosexuálních, tak i v homosexuálních vztazích. 

Zjistila jsem také, že existuje obrovský počet lidí, kteří trpí citovým zneužíváním ve vztazích s osobou s hraniční poruchou osobnosti. Mezi její symptomy patří časté emoční výbuchy, radikální zvraty a výkyvy nálad, přehnaná očekávání a sklon obviňovat druhé za své vlastní problémy - to všechno přitom patří mezi formy citového zneužívání. Velmi často se tento problém objevuje u gayů a lesbiček. Mnozí lidé s hraniční poruchou osobnosti se cítí zmatení a stydí se za své chování. Ti, kteří si uvědomí, že druhé zneužívají, mohou začít rozumět sami sobě i svému chování a časem to také překonat. 
Samozřejmě i oni bývají emocionálně zneužíváni. Jejich sklon se rychle a intenzivně zamilovávat a navazovat rychle vážné vztahy, kvůli kterému nejsou schopni vidět varovná znamení, může být snadno využit potenciálním zneužívajícím partnerem. Je pro ně tedy dobré se naučit čekat, zpomalit a nejprve partnera či partnerku delší dobu lépe poznávat, než spolu navážou bližší vztah, a také se k nim nestěhovat, aby neskončili izolováni od všech ostatních lidí a ve vztahu se nakonec neztratili - což je jeden z důvodů, proč zneužívané oběti nedokážou od svých partnerů odejít. Tito lidé se potřebují naučit nastavovat si pevné hranice a rozvinout si silné vědomí sebe samých.

Většina lidí, kteří jsou ve vztahu citově zneužíváni, se cítí zaseknutí, zoufalí a bez naděje. Rádi by pochopili, co se děje, ale nevědí, kam se obrátit. Mnohdy vyhledávají manželské a vztahové poradny, ale často bývají zklamáni. Oběti emocionálního zneužívání si většinou vůbec neuvědomují, že jsou zneužívány, a místo toho se snaží najít chybu v sobě, která podle nich vztah kazí. Protože citové zneužívání může být velmi nenápadné, je také velmi obtížné pro terapeuta ho odhalit. Rozpoznání a ukončení citového zneužívání vyžaduje od terapeutů speciální vědomosti a dovednosti, které často nemají. Navíc se tyto páry navenek chovají co nejlépe a nedávají vůbec najevo, co se u nich opravdu děje, když se za nimi zavřou dveře. Dochází k tomu, že oběť zneužívání je považována za "toho, kdo má problém" a ten, kdo ji zneužívá, toho využije, protože se od něho odvrátí pozornost. Navíc si tím ještě podpoří svůj dojem, že on je ten, kdo je v pořádku. 

Mnohé televizní talk show a vztahoví guru neustále vzkazují lidem, že vyřešení problémů ve vztahu je většinou jen otázkou lepší vzájemné komunikace a úcty k rozdílům mezi partnery. Pokud však jeden partner druhého emočně zneužívá, je úplně jedno, jak moc se snaží o svých citech komunikovat, jak dobře porozumí rozdílům mezi pohlavími, nebo jak moc se snaží být tolerantní - problém nezmizí. Ve skutečnosti se oběti zneužívání stanou ještě více zmatenými a ještě více pak pochybují o tom, zda vnímají skutečnost správně, když poslouchají ty, kdo jim nabízejí rychlé odpovědi a řešení. Co je ještě horší, někteří odborníci na vztahy tvrdí, že se člověk může změnit už pouze tím, že se ke změně rozhodne. Jako by jim unikl fakt, že taková chování jako je emoční zneužívání nebo umožňování tohoto zneužívání mají hluboké a dalekosáhlé kořeny, které se v nás usadily již v rané fázi života. Říkat člověku, že si zneužívání sám vybral nebo že si sám zvolil někoho zneužívat, ho nejen uráží, ale může to pro něj být přímo zničující.

Oběti citového zneužívání ve vztahu postupně a pozvolna ztrácejí důvěru v sebe samé, jejich sebevědomí se nenápadně rozpadá a jejich vnímání sebe samých se stává zkresleným - přičemž si vůbec neuvědomují, že se něco takového děje. Ani jednotlivci, ani celé páry si nemusejí uvědomit, že se nacházejí ve škodlivém vztahu, přestože spolu neustále bojují a trpí ponižováním, strachem nebo hněvem celé roky. Mohou uvěřit tomu, že tak to prostě ve vztazích chodí nebo že muži či ženy prostě takoví/é jsou nebo že všichni muži a ženy prožívají úplně to samé. Páry, v nichž dochází ke zneužívání, tento fakt popírají, nadlehčují, znevažují nebo označují za pouhá "rafnutí", i když přitom jeden z nich (a nebo oba) získává vážné psychologické následky. Dokonce i ti, kdo si jsou vědomi toho, že jsou zneužíváni, hledají chybu v sobě a snaží se partnera omlouvat. Neuvědomují si, že čím více partnerovi dovolují toto zneužívání provádět, tím více přispívají ke zničení celého vztahu. Citové zneužívání je jedním z hlavních faktorů, které vytvářejí dysfunkční vztahy a které patří mezi příčiny rozchodů a rozvodů. 

Když si obvykle lidé představí pojem emoční zneužívání, napadne je vzájemné ponižování nebo kritizování partnerů. Emoční zneužívání však zahrnuje mnohem více forem, než je slovní zneužívání. Citové zneužívání můžeme definovat jako jakékoli nefyzické chování, jehož účelem je ovládat, zastrašovat, podmaňovat, shazovat, trestat, ponižovat nebo izolovat jiného člověka prostřednictvím jeho degradace, ponížení a vyvolání strachu. Existuje široká škála různých forem zneužívání od slovního (urážení, shazování, neustálé kritizování) až po nenápadné taktiky jako jsou náznaky výhrůžek, manipulace nebo nedopřávání uspokojení.  

Zde jsou některé nejčastější formy citového zneužívání v intimních vztazích:

  • Ponižování a degradace druhého člověka
  • Snižování hodnoty druhého a jeho odmítání
  • Dominance a kontrola nad druhým
  • Souzení a kritizování druhého
  • Obviňování a vyčítání
  • Přehnané požadavky a očekávání
  • Citový odstup a "ticho"
  • Izolace

Citové zneužívání může také obnášet i méně zřejmé formy jako např.:

  • Nedopřávání druhému pozornosti nebo náklonnosti
  • Nesouhlasné, odmítavé, pohrdavé nebo povýšené pohledy, poznámky či chování
  • Trucování, špulení úst
  • Projekce a/nebo výčitky
  • Jemné výhrůžky, že partnera opustí (fyzicky či citově)

Emocionální zneužívání se neodehrává jen v podobě chování lidí, ale také v jejich POSTOJÍCH. Proto do své definice musíme zahrnout kromě chování také postoje. Osoba, která někoho citově zneužívá, nemusí vůbec nic konkrétního činit, aby ho mohla zneužívat. Stačí zaujmout takový postoj. Zde je několik příkladů:

  • Přesvědčení, že by se druzí měli chovat tak, jak chtějí oni
  • Nevšímání si pocitů druhých
  • Nezájem o pocity druhých
  • Přesvědčení, že všichni ostatní jsou horší než oni
  • Přesvědčení, že mají vždycky pravdu

Citové (emocionální) zneužívání je tedy jakékoli nefyzické chování či postoj, který má za cíl ovládat, zastrašovat, podmanit, shodit, trestat nebo izolovat druhého člověka. Přitom však existuje také několik fyzických projevů, které do této oblasti patří. Říká se jim symbolické násilí. Mezi projevy symbolického násilí patří:

  • Mlácení dveřmi
  • Kopání do zdi
  • Rozbíjení nádobí, nábytku či jiných předmětů
  • Divoké, nezodpovědné řízení auta, když v něm oběť sedí
  • Ničení (a nebo vyhrožování zničením) věcí, které pro oběť něco znamenají

Stejně tak sem spadají i ještě nenápadnější formy násilí jako je vyhrožování pěstí či prstem, vyhrožování gesty či mimikou obličeje, a nebo chování, jehož prostřednictvím hrozí druhému zabitím.

* * *

- z knihy The Emotionally Abusive Relationship, Beverly Engel
překlad z anglického originálu: Magda Techetová

neděle 18. června 2017

Karetní výklad Doreen Virtue pro týden od 19. do 25.6. 2017

Ahoj, tady je Doreen a toto je váš týdenní karetní výklad pro týden od 19. do 25.června. Dnes bych chtěla pracovat s kartami Andělé hojnosti, které jsou úplně nové a ve světě budou dostupné k zakoupení od července. Vypovídají o zhmotňování všeho, co pro svůj život potřebujete, hlavně z fyzického hlediska, ať už je to dostatek času, sebedůvěry, přátel, lásky, peněz, energie, zdraví nebo čehokoli jiného. Studovala jsem téma hojnosti hodně dlouho a dostala jsem se k tomu z pozice nedostatku a strádání, které jsem prožívala jak ve svém dětství, tak i v dospělosti. Zjistila jsem přitom, že nejvíce naše hojnost souvisí s tím, jaká máme přesvědčení a zda máme pocit, že si hojnost zasloužíme. Často je třeba zbavit se přesvědčení, že když sami něco přijmete, někomu tím něco vezmete. Právě naopak - když si dovolíte přijímat, máte o to více k dispozici, abyste mohli dávat. Já i Michael milujeme, když můžeme podporovat naše oblíbené dobročinné organizace, které pomáhají zvířatům i lidem. Také jsme si mohli pořídit tento záchranný ranč, kde dáváme domov mnohým zvířatům. A toto všechno můžeme dělat jen díky tomu, že si dovolujeme přijímat. Smyslem toho, co vám říkám, je, že pokud to, co přijímáte, využijete Božským způsobem, budou z toho mít užitek všichni včetně vás. Božský způsob znamená, že vaše touha po něčem nevychází z ega, které věří, že cesta ke štěstí vede přes braní a shromažďování věcí. Možná vám přinesou dočasný požitek, ale ne dlouhotrvající štěstí, které pociťujete, když přijímáte a dáváte na základě vedení své duše. Přitom je třeba dávat upřímně a ne z pocitu viny nebo povinnosti. Jen tehdy, když se cítíte vedeni. 
Zamíchám tedy karty a zeptáme se, co potřebujeme pro tento týden vědět.

Pro pondělí a úterý je tady karta Neomezené nápady. Říká, že vaše mysl je zajedno s Boží nekonečnou myslí, a proto máte přístup k neomezeným nápadům, která přinesou požehnání vám i druhým. Toto je nádherné poselství, o kterém jsem dnes zrovna přemýšlela. Víte, když jsem teď známá autorka a mé knihy jsou vydávány, lidé mi často říkají: "Vy máte takové štěstí!" A ano, já rozumím, že to je kompliment a že to myslí dobře. Ale nic z toho nebylo štěstí ve smyslu náhody. Je třeba být klidní a naslouchat Božskému vedení. Jenže když se vám něco nedaří nebo vám něco chybí, panikaříte a jen těžko pak Boží vedení slyšíte. Když jste vystrašení a úzkostní, těžko vnímáte, k čemu vás Bůh vede. A proto tu máme naše anděly, aby nám Boží vedení zprostředkovávali ještě jasněji a hlasitěji, protože andělé dokážou vstoupit do vibrací našeho ega, ve kterém se nacházíme, když se necháme přemoct strachem. 
Nápady, které dostáváte, ať už je to nějaký nový vynález, nový podnik, nápad se přestěhovat nebo změnit zaměstnání, popř. začít během současné práce něco dalšího, vás vedou ke změnám. A pokaždé, když děláme nějaké změny, můžeme být vystrašení. Ego nesnáší změny. Vždycky pak najdete tisíce výmluv, jimiž si opravňujete svou stagnaci a zdůvodňujete, proč změny udělat nemůžete. Nápady, které vám Bůh posílá, je však opravdu třeba následovat, jestliže chceme, aby se naše modlitby naplnily. Jinak pak získáme dojem, že nás Bůh ignoruje, což je přitom nemožné. Modlitby nás všech jsou vždy vyslyšeny i zodpovězeny. Dokonce vy sami můžete být odpovědí na něčí modlitbu. Můžete mít nápad, který by pomohl nám všem nebo nějaké určité skupině lidí. Můžete zjistit, jak vyřešit nějaký problém, vynalézt produkt nebo postup, který by naplnil naše potřeby. A když tyto své nápady uskutečníte, my všichni z toho budeme mít prospěch - včetně vás. V dnešní době existuje mnoho crowd-fundingových stránek, kde můžete od lidí získat finanční podporu, když je váš projekt osloví. Na kartě je vyobrazena žena, která přemýšlí - je to přesně o tom udělat si čas na to, abyste mohli v klidu popřemýšlet o svých nápadech. To vám v případě, že prožíváte nějaké problémy, může připadat obtížné, a tak se pomodlete za pomoc se zklidněním mysli. 

A karta pro střed týdne s tou první jde ruku v ruce: Sny o hojnosti. Říká, že zatímco sníte, dostáváte od Boha, andělů a svého Vyššího Já inspirované nápady. Tento týden zde máme celé téma o tom, že máme následovat nápady, myšlenky a vnuknutí, kterých se nám dostává. Může to být třeba nápad, jak něco udělat lépe. Je však důležité nenechat si tyto nápady vymluvit argumenty našeho ega. 

Moc se mi líbí třetí karta pro konec týdne. Zaplaťte nejdřív sami sobě. Původní význam této karty vychází z velmi staré knihy Nejbohatší muž v Babyloně. Dávná moudrost říká, že z celého svého příjmu máte ze všeho nejdřív zaplatit 10% sami sobě, popř. dalších 10% duchovnímu zdroji (např. církvi nebo charitě), a teprve potom z toho, co vám zbyde, platit účty a další věci. Lidé většinou hned řeknou: "To tedy ne, už tak nemám dost!" Ale když dáváte, můžete ještě více přijmout. Platí, že co dáváte, toho pak dostáváte ještě více. My s Michaelem jsme věnovali spoustu času dobrovolnické práci a pak jsme zjistili, že máme ještě více času než dříve! Tak to funguje se vším - vydáte-li peníze, dostanete ještě víc peněz, dáváte-li svůj čas, dostanete více času, pokud dáváte lásku, dostáváte více lásky, atd. Tato karta říká, že máte to, co potřebujete, dát nejprve sami sobě. Máte se podívat sami na sebe i na svůj život z dlouhodobého hlediska, a dát si to, co potřebujete, protože je to pro vás investice do vaší budoucnosti. 

Jaké krásné poselství pro tento týden! Pojďme se společně pomodlit. Mezitím věnujte pozornost nápadům, které k vám přicházejí. To mi připomíná knihu Odvaha být tvořiví (Courage to be creative), kterou jsem napsala a v níž stojí, že nápady a inspirace jsou jako motýli - neběžíme za nimi a nehoníme je, ale zůstáváme klidní a necháme je, aby si na nás posedali. Pokud tedy chcete najít řešení pro nějaký problém, ať už osobní nebo globální, pak nyní zveme všechny tyto "motýly" Božských nápadů, aby se posadili na vaše rameno - nebo, pokud vám to není příjemné, můžete si představit, jak si sedají okolo vás do trávy ve vaší vizi. Vaše nápady mohou mít různé barvy, různé velikosti a tvary, různé variace. Bůh vám vždy sesílá pouze takové nápady, které vám osobně sedí na míru. On ví, kdo jste, jací jste, čeho jste schopni, a pomůže vám. Nejsme tu proto, abychom dělali všechno sami - dostaneme k tomu partnery a pomocníky. O pomoc však musíme sami požádat.

Drahý Bože, prosíme Tě o ty nejlepší možné prostředky a vhledy, které nám pomohou uskutečnit Tebou dané nápady. 

Jsou mezi námi lidé, kteří v sobě nosí nápady, jež změní svět. Vám mám vyřídit, že vás Bůh drží ve svých dlaních, chrání vás a stará se o vaše potřeby. Že se nemáte nechat rozptylovat jinými věcmi, ale zůstat soustředění na tento svůj záměr. Když se soustředíte na svůj úkol, Bůh se vám postará o všechno ostatní. Jste tu proto, abyste jeho nápad převedli do fyzického světa. Samozřejmě, je třeba se starat i o své ostatní záležitosti, ale jde o to, abyste se jimi nenechali zbytečně zdržovat od toho hlavního, co máte ve světě vykonat. 

Děkujeme Ti, Bože, že každému z nás ukazuješ, jak se může sám podílet na řešení problémů ve svém životě i v tomto světě. Děkujeme Ti, že nás podporuješ a pozvnášíš. Žádáme Tě, abys přinesl obzvlášť velká požehnání všem, kdo je potřebují, kdo prožívají krizi, kdo se trápí nebo kdo ztratili milovanou osobu. Děkujeme Ti za Tvůj soucit a pomoc. 

Posíláme také své vlastní modlitby všem, kdo je potřebují. Já vám posílám mnoho lásky, andělských požehnání a prosím, řekněte se mnou: Aloooooooooooooooooha!

* * *

zdroj: https://youtu.be/XmfE2csioso
překlad: Magda Techetová


čtvrtek 15. června 2017

Od osamělosti k samotě

Stojíme-li tváří v tvář svému opuštění, strádání a prázdnotě, ať v jakékoliv míře, čelíme tak své osamělosti a prostoru v nás, ve kterém se cítíme sami ve vesmíru, nechráněni, nemilováni a kde se o nás nikdo nestará. Je to černá díra, do které opravdu nechceme vstoupit. Když zažíváme bolest z opuštění, necítíme radost a svobodu ze samoty, alespoň ne hned. Cítíme strach a bolest. Bolest, které jsme se tak rafinovaně vyhýbali tím, že jsme byli "protizávislí".  

Otevřeme-li se lásce, otevíráme se zároveň i bolesti ze ztráty. Je bezpečnější zůstat uzavřený a nikdy tuto bolest neprožít. Potom ale žijeme bez lásky. Takže to bolí tak jako tak. Jestliže bolestí projdeme, rozpustí se. Jestliže jí neprojdeme, zůstane v nás celý život. Bolesti z lásky se nelze nijak vyhnout.

Všichni cítíme hluboko v sobě touhu po naplnění, po celistvosti. Bolest, která vychází z opuštění a strádání, tuto touhu jednoduše otevírá - touhu, kterou obvykle promítáme na své partnery. Ale žádný partner nemůže tuto naši touhu naplnit. Tato touha je nejhlubší částí našeho bytí, neboť se toužíme vrátit ke zdroji. Je to jádro našeho duchovního hledání a bývá mylně nasměrováno na druhého člověka. Opuštění tuto touhu aktivuje. My ji často vnímáme jako hrůzostrašnou osamělost, ale tato osamělost je pouze přechodným obdobím mezi tím, že se cítíme osaměle, a tím, že se začneme cítit dobře ve své samotě a znovu objevíme vnitřní blaženost a důvěru v život. Namísto toho, abychom cítili univerzální lásku a mystický smysl a účel života, přichází nejdříve něco jako vlny intenzivní tíhy a temnoty. Kdybychom se ve svém dětství nesetkali s opuštěním, asi by se to nestalo. Ale my jsme jím trpěli, a proto tímto přechodným obdobím musíme projít.

Když se potkáme se svojí osamělostí, ztratí naše duchovní cesta veškerý svůj romantický a idealistický nádech. Když se otevře toto zranění, spadneme do propasti. Bolí to a každá částečka naší vědomé mysli se chce této bolesti vyhnout. A dokud nebudeme ochotni se s tímto zraněním potkat, budeme se setkávat s bolestí, zklamáním a nespokojeností spolu se zlostí a očekáváním. Naše cesta životem nebude blažená ani hluboká a naše vztahy se vyvinou v povrchní přetvářku, pod kterou jsou skryty mraky zlosti. Jakmile ale upustíme od představy, že nás druhý člověk může naplnit, můžeme cestu hledání pravdy s někým sdílet. Do té doby nám náš partner není přítelem, ale někým, na koho si promítáme své potřeby, abychom nemuseli cítit bolest.

* * *

- z knihy Probouzení zranitelnosti, Krishnananda a Amana Trobe

 

středa 14. června 2017

Víra v úspěch

"ZASLOUŽIT SI ÚSPĚCH. Ze všech bloků, které brání úspěchu - ať už v práci, lásce nebo zdraví - je tento největší a nejdestruktivnější. Když nevěříte, že si úspěch zasloužíte, odeženete jej. Otázka, zda 'si něco zasloužíme', vypadá celkem logicky. Kdo by nakonec nechtěl mít úspěch? Ale chtít úspěch je něco jiného, než být přesvědčen, že ho můžete dosáhnout. Někdo například může chtít lepší práci, ale přitom si myslí: 'To víš, že jo. Jen sni dál.' V takovém případě se o to člověk ani nesnaží.
Když pochybujete, jestli si úspěch zasloužíte, je to stejné, jako kdybyste se rozhodli, že neuspějete. Když budete předpokládat neúspěch, dosáhnete sebenaplňujícího proroctví. Na druhé straně když víte, že i vy, tak jako každý jiný, si úspěch zasloužíte, vděčně ho přijmete. Budete se radovat z komplimentů, dárků i povýšení v práci. A také vy budete velkoryse dávat jiným.
'Zasloužit si' jinými slovy znamená, že jste si vědomi, že dávat a přijímat jsou přirozené součásti života. Z dobra nemáme mít strach, naopak, máme ho vítat.
Mnozí lidé, hlavně oběti týrání nebo zanedbávání, mají pocit, že si nezaslouží být úspěšní. 'Jiní si úspěch zaslouží, ale já ne.' Většinou tento pocit pochází z mnoha let sebeobviňování ze zneužívání. 'Jsem asi hodně špatné dítě, když se táta ke mně takhle chová a máma je na mě tak naštvaná.'
Lidé, kteří byli týráni či zanedbáváni v době, kdy vyrůstali, často nic dobrého neočekávají. Neznali nic jiného než kritiku, lhostejnost či krutost. Není tedy nic divného na tom, že v týrání sebe samých pokračují i v dospělosti. Dospěli k tomu, že bolest vnímají jako normální a na laskavost pohlížejí s podezřením."

* * *

- z knihy Chci změnit svůj život, ale nemám na to čas; Doreen Virtue

Vztahy z kompromisu

"Velká spousta lidí není schopna žít bez vztahu. Cítí se prázdní, izolovaní, mají tendenci být v depresi a vnitřně chřadnout. Z obavy, že by nakonec nemuseli najít vůbec žádného partnera, se rozhodují pro kompromis. Vstupují do vztahu, který je zcela v pořádku, nic víc, nic míň. Je to jistě praktické žít s někým, koho má člověk rád, ale kterého nemiluje. Každodenní život jde jako po másle, žádné velké výbuchy emocí se neočekávají. Ale co je takové milostné spojení bez vášně? Je nemastné neslané, bez ohně, bez inspirace.
Lidé, kteří jsou se svým partnerem z jiných důvodů než z lásky, začnou v určitém okamžiku vnitřně hladovět, protože jim chybí láska, která by je živila. Onemocní, hledají útěchu v alkoholu, drogách nebo v jiných závislostech, možná si najdou nějakého jiného partnera. Jak se může člověk dál rozvíjet, vstoupil-li do nešťastného vztahu z vypočítavosti, ze snobských důvodů nebo ze strachu, že zůstane sám?
Jsem pevně přesvědčena o tom, že na vše, co si myslíme a co činíme, dostaneme od života odpověď. Pokud chceme změnit svůj život, musíme změnit svůj postoj. Každá myšlenka, kterou si myslíme, a pocity s ní spojené utváří naši realitu. Každý z nás je prostřednictvím svých myšlenek, pocitů a výsledných slov a skutků strůjcem své zkušenosti. Máme to ve svých rukou."

* * *

- z knihy Láska v nové době aneb Jak spřízněné duše mění dnešní svět, Gerti Samel